Védysa
Temná bohyně krve, ve starších dobách nazývána bohyní krveprolití.
Není tak důležité modlení, spíš oběti. Védase na nás taky furt nemyslí jen když to stojí zato.
Nivalý kněžka krve
Védysa je nádherná bohyně s tmavýma očima, je trochu bledší a její černé vlasy mají červený odlesk. Chodí oblečená v rudočerných šatech, občas u sebe nosí dvě dýky, s kterými umí výborně bojovat.
Je jedna z nejmocnějších temných bohyň, která má většinu přívrženců v lidské rase, v Nordonu a Dárii je její kult zakázán. V Jínu je tomu jinak. Záleží, jaké je stanovisko svobodného města.
V krvavý říši je jedinou tolerovanou bohyní a výra má kontrolu nad celou říší, v Pentyrském království je výra ve védysu jediná uznávaná ale nezabijí vás pokud budete věřit v jinou.
Ve světě bohyně Védysi nalezneme také trojici patronů: Loutkářku - která se stará o nově příchozí a doprovází je do tohoto světa, Svitkonoše - který se stará o věž svitků a vědění a je patronem Svitkového řádu, Krvavého rytíře – který je patronem Řádu rudomečů
Védysiny řády se dělí do vícera skupin:
Svitkový řád: Vedou jej Velmistři svitků. Tento řád slouží, jako úschovna svitků knih a dokumentů. Každý ze členu řádů má svůj svitek a ten je uschován v budově tohoto řádu. Přes tyto svitky se dá jejich majitel dohledat, oslabit a někdy i zabít. Do budovy tohoto řádu bez dovolení nemohou vstoupit jiní služebníci bohyně védysy, až na Kněžky krve.
Řád kněží: Kněží vedou Kněžky krve, které mají největší moc z řádů. Také se zde nejčastěji konají krvavé obřady. Tento řád nejčastěji komunikuje s lidmi a dalšími věřícími, léčí lidi, učí je číst a psát, pomáhá odcházet lidem tohoto světa, světí zbraně,… Další věcí je braní života umírajícím dětem nebo nemocným. Pro duše a těla těchto dětí si pak chodí Loutkářka a bere je do světa bohyně a pak je zpátky s Védysou vrací do života. Děti se nikdy potom nevrací za svými rodiči, ale jsou vychovány v nějakém z Védysiných řádů. Tento řád se často v místech kde je zakázáno vyznávat tuto bohyni tváří, jako řád kde je uctíván jiný bůh nebo smyšlený bůh.
Řád asasínů: Asasíny vede Krvavý klerik. Ten to řád bývá často přidružen k řádům kněží. Jejich úkolem je tajné likvidování a odstranění nežádoucích jedinců. Mezi časté zbraně tohoto řádu patří tesáky, dýky, koule na provaze, kuše, falcaty a krátké meče, zbraně jsou často používány duálově.
Řád rudomečů: Vedou jej Krvavé čepele. Tento řád je většinou v ústraní od velkých měst v tomto řádu se učí profesionální vojáci, kteří plní spíše vojenské a ochranné úkoly. Mezi časté zbraně tohoto řádu patří falcaty, meče, oštěpy, kopí, štíty.
Řády se taky ujímají opuštěných dětí a dětí bez domova.
Vysvěcené zbraně krví: Tuto činnost dělá řád kněží, zbraně pak jsou propojené se světem bohyně Védysy. Takže když se takovouto zbraní dělá oběť, tak se duše obětované osoby dostane do světa bohyně Védysy. Tato situace nemusí ovšem nastat z mnoha důvodů, například když je obětovaná postava služebníkem jiného boha. Také se dá přes tyto zbraně kouzlit, ale to umí jen málokdo, další věc je, když takovouto zbraní zabíjíme, tak ovlivňujeme životy druhých a tím taká roste moc bohyně. Prolitá krev těmito zbraněmi se také objevuje ve světě Védysy. Vysvěcení zbraně na takovouto úroveň je značně náročná, proto mají takto vysvěcené zbraně jen členové řádů. Tyto zbraně se obvykle vyrábí z damašku.
Kouzla: Vaření krve, výměna krve za magickou energii, krvavé požehnání, léčení, polibek smrti, okouzlení, pomatení, zmanipulování, drásnutí na dálku, odevření řezných ran, krvelačná čepel,…
Souvysejcí články: Bohové v Sindárionu
Služebkyně bohyně Védysy Nyvalý a Stryka
Stryka
část příběhu o asasince bohyně Védysi, není hotová korektura.
Dívka byla skrčená na střeše a pozorovala starý kostel. V budově sídlili služebníci bohyně Védysi. Zvenku vypadal zanedbaně a opuštěně, kostelní věž byla pěti patrová a z oken nešlo světlo, buď byly zavřené okenice nebo zakryté ze vnitř. Už mockrát přemýšlela jak se do něj dostat, ale nevěděla. Stavba byla totiž chráněna silným kouzlem, které jí bránilo vejít. Tenhle kostel, byl takzvaný svitkový, to znamenalo, že tam byly svitky všech služebníků Védysi z okolí. Takže tam někde bude i její a dokud ho nezíská tak nebude svobodná a bude jen loutkou v rukách védysiných kněží.
Poslední dobou přemýšlela nad tím, že někoho sežene, aby jí ten svitek donesl. Problém byl, že neznala nikoho, komu by mohla v téhle oblasti důvěřovat. Všechny, které znala líp byly členy řádu bohyně Védysi a ti by jí nepomohly, vlastně právě oni se nesměli za žádnou cenu dozvědět co zamýšlí. Další věcí bylo že kdyby si najela někoho, aby to zařídil, nebylo vůbec jisté jestli uspěje. Pokud by neuspěl, tak by kněží zjistily, kdo je tam poslal a pro co. Další problém v tomto plánu byl že nevěděla o nikom kdo by se do takového podniku pustil. Přece jenom neměla tolik peněz aby zaplatila schopného nájemného lovce, na práci u které je velká šance že se nevrátí živý. Přece jenom komu by se chtělo vniknout do kostela kde sídlí fanatická sekta o který se povídá že obětovává lidi a uctívá bohyni krveprolití. Přesto chtěla najít někoho nového, kdo by byl ochotný jí ten svitek donést.
Stryka se odvrátila od kostela a šla po střechách sledovat zpátky dům ohnivého kouzelníka Talavanda, aby mohla podat krvavému klerikovy své hlášení.
Stryka se pohybovala na střechách mršně její dlouhé vlasy barvy ohně jí vlály ve větru, když je měla rozpuštěné, cítila se svobodně. A tím to gestem ukazovala i svůj vzdor proto, že měla nakázáno mít vlasy pod kapucí a svázané. Ona ale jak mohla tak si je rozpustila. Při příchodu si je znovu svázala, a když jí tvrdily, že by měla mít vlasy svázaný do culíku tak jím oponovala že Védysa je taky nemá na žádném zobrazení svázaný ale vždycky rozpuštěný. Což sice byla pravda, ale asasínovy nesmí vlasy překážet. Takže se musela podvolit. A dívka zadoufala, snad už to dlouho nebude trvat a jí se podaří utéct.
V Talavandově pracovně se svítilo jako obvykle. Podle krvavého klerika byl Talavand jeden z nejmocnějších lidí ve městě. Byl ředitelem staré univerzity která byla hlavně pro zámožné občany a obchodníky a taky byl přímo napojen na podsvětí, teda pokud ho sám neovládal. Ale to si nemyslela, přece jenom nepotkala nikoho, kdo by jeho dům sledoval jako ona nebo se s ním po nocích scházel.
Stryka ho pozorovala, protože ji sem krvavý klerik poslal. Momentálně totiž ne bylo, nic důležitého na práci a tak je krvavý klerik posílal špehovat mocné obyvatele města.
Dlouho se nic nedělo a začínalo se blížit svítání a tak dívka slezla z baráku a upravila se, aby nevypadala jak asasinka. A vydala se mezi křivolakými uličkami do chrámu, kde bydlela. Chrám byl bez věží a nebyl moc velký, střecha byla klenutá do oblouku. Stavba působila celkově jednoduše a prakticky, ale zdání klamalo, její hlavní část byla v podzemí, tak čtyřikrát větší než na povrchu. Dostala se k zadním vratům a třikrát zaťukala a pak se ozval nakřáplí hlas muže: „Černá rudou skrývala“ Strika v zápětí odpověděla: „Když píseň noci zpívala.“ A dveře se přední otevřely a starý muž v mnišském rouchu jí pozdravil: „Vítej Stryko máš jít za klerikem, už tě očekává.“ Strika kývla na souhlas a vydala se do hlavního chrámového prostoru.
Stálo tam šest postav před oltářem. Dívka z nich znala jenom krvavýho klerika a jednu asasinku která se jmenovala Agáta a podle hodnocení klerika byla stejně schopná jako Strika. Další tři postavy byly dobře stavění mladíci v kroužkových košilích a Za pasem měly falcaty a tvářily se nepřítomně. Poslední muž z nich byl nejvyšší a vypadal tak na čtyřicet a měl jako jedinej rudej plášť. Asasinku na něm zaujaly mohutné nátepníky z kůže opásané spoustou řemenů a hned potom jí oči ulpěly na šesti bednách. Následně se podívala na krvavého klerika a řekla: „Jsem tady kleriku jak jste chtěl.“ Klerik promluvil: „Dobrá poslouchej tedy.“ Dívka se podívala podrobněji, na muže v rudém plášti a střetla, se sním pohledem. Muž měl pronikavý nepříjemný pohled a ona měla problém neuhnout pohledem a nezachvět se, následně promluvil krvavý klerik: „A do kdy chceš mít Vrype ty zbraně pokřtěné krví nebo snad máš nějakou lidskou krev či zajatce sebou.“ Druhý muž se ušklíbl a řekl: „To je vaše práce né moje a teď bych naše záležitosti rád probral i s kněžkou krve, abych svá úkoly a požadavky probral i sní, totiž jen nerad opakuji věci víckrát.“ Pak pokračoval klerik: „Vidím, že ses nezměnil a nadbytečná slova tě nudí, tak tedy pojď, ať to máme z krku a vy dvě ukažte hostům, kde si mohou na okamžik odpočinout. S tím se krvavý klerik otočil a Vryp ho následoval.
Stryka se podívala po ostatních a už chtěla promluvit a říct jím, že na takovýto banální úkol stačí jen Agáta, ale pak si uvědomila dvojznačnost klerikových slov. Možná by jí nedělalo problém nechat úkol na Agátě, ale klerik spíš chtěl, aby o nich zjistili co nejvíc a taky jí začalo vrtat hlavou na co je potřeba vysvětit tolik beden zbraní. Na jednou se povětšinou světilo jen několik kousků. A zadívala se pozorněji na bednu se zbraněmi v té otevřené, mohlo být tak padesát damaškových dýk, které sloužily jak, k boji, tak na rituální obětování. Jedno jí začínalo být jasné něco se dělo, něco velkého už jenom návštěva řádu rudomečů do kterého očividně patřili všichni návštěvníci, byla značně neobvyklá.
Ze zamyšlení jí vytrhly slova: „Já jsem Agáta a tohle je Stryka a jak se jmenujete vy.“ Ten nejštíhlejší mladík promluvil a mimoděk sundal ruce z hlavice zbraně a řekl: Já jsem Krez“ pak rukou ukázal na druhy a řekl jejich jména a Strika je v zápětí zapomněla. Všimla si totiž, že Krez má na krku dlouhou jizvu. Což jí přivedlo na myšlenku, že by to mohl být jeden z dětí obětovaných bohyni.
Stryka si vybavila, jak za nimi chodili lidi s dětmi, které umíraly většinou na nějakou nemoc. A když je nedokázaly kněží zachránit tak je obětovaly bohyni s příslibem, že jím vrátí Védysa znovu život ale nejdřív jim ho musí vzít, když je znovu vracela na tento svět už se nikdy nedostávaly zpátky k rodičům, ale stávaly se služebníky bohyně.
Během noci si pro těla mrtvých dětí chodila Loutkářka což je jedna ze, trojice nejvyšších služebníků bohyně. Loutkářka chodila do tohoto světa a vedla obětované děti do světa bohyně Védysy. Vlastně je takovou převoznicí mezi těmito světy.
Stryka doprovodila své hosty do podzemní části chrámu. A chvíli si s jedním z nich povídala. Podařilo se jí zjistit, že dorazily z kláštera od hor poblíž dračích pustin, kde je jedno ze sídel řádu rudomečů. Také jí prozradil, že v sídle téměř nikdo nezůstal a na šedesát válečníků z tohoto řádu se vydalo do města Tirax. Dále se jí zdálo, že se rozhovor ubírá nudným směrem, tak se hostovy omluvila a vydala se do své malé cely.
Měla tu místnůstku ráda sice byla malá jen sáh široká a dva dlouhá ale měla jí jen pro sebe. Tak tomu tedy vždycky nebývalo. Když byla mladší tak žila v jednom pokoji s osmi dívkami a po večerce už nesměla ani pípnout a teď měla vlastní pokoj s malým stolkem, u kterého seděla z postele. Na stole měla pár svíček, voskovou tabulku na psaní krátkodobých poznámka vedle papír na který psala olůvkem. Výjimečně psala inkoustem ten hlavně sloužil pro opisování knih. O stěnu naproti ní bylo malé zrcátko, do kterého se ráda koukala a upravovala se a pod ním ležel hřeben. Také měla dvě truhlice jednu na oblečení druhou na vybavení.
Stryka ale byla unavená a tak si sundala boty a šaty složila, následně si na sebe oblékla košili a natáhla se do postele a snažila se spát. Den tu v podzemí totiž probíhal jinak asasíni přes den spali a večer a v noci pracovaly, někdy se to ale měnilo podle okolností. A tak se chtěla vyspat co nejdéle, jak s oblibou říkala do zásoby.
Vzbudilo jí kolem třetí hodiny nárazy zbraní o sebe nejradši by ještě chvilku spala ale z toho by mohla mít potíže takže vstala našla svíčku a potmě jí křesadlem zapálila rychle se převlíkla a začala se upravovat před zrcátkem pak se šla nasnídat.
V hlavní místnosti pod chrámem cvičilo s dýkami a falcatami okolo osmi postav.
Žádné komentáře neuveřejněny. Lze přidat první komentář.