Úvod těžká ztráta
Merut jeden z nejlepších elfích šermířů běžel smíšeným lesem a lehký vítr mu foukal do obličeje. Jeho dlouhé, hnědé vlasy s copánky se mu pohupovaly kolem tváří a ramen. Jeho kord z tmavě modrého kovu onítria se mu zběsile houpal u pasu. Na tváři měl zamračený výraz plný obav. Jeho bílá košile se mu v zápětí roztrhla na rukávu až po koženou zbroj jak proskočil křovím, ale to on ani nevnímal.
Podíval se dolů na svůj domov a přidal. Když náhle uslyšel bojový hrdelní výkřik. V tom mu vylítl kord s dýkou do rukou, aniž by si to nějak uvědomil. U jeho domu, pobíhalo několik skřetů, kteří očividně nevěděli, jak se do budovy dostat. Jeden z nich se snažil orezlou šavlí páčit okenice, už už to vypadalo, že se mu to povede, ale špička šavle se mu ohla do elka. Skřet vedle, co ho pozoroval, se mu hýkavě začal smát, až se mu chvěl hrudník. To se samozřejmě druhému skřetovy nelíbilo. Tak ho přetáhl svým ohlým vehiklem po hlavě, což násilníkovi vyloudilo škodolibý usměv na tváři a naplnilo ho pocitem zadostiučinění, jak stál nad skřetem, co se držel za hlavu. Napřímil se a vypnul hruď, když najednou ucítil, jak mu ledově chladná čepel dýky projela skrz na skrz hrudníkem, jak jí do něj elf hodil. Skřetovi se podlomily kolena a začal bublavě prskat krev na svého spolubojovníka. Než si potlučený skřet uvědomil, co se děje, udiveně o krok ustoupil a s hrůzou v očích vykřikl.
Merut nevěděl kolik jich tam je, ale věděl, že musí jednat co nejrychleji protože, pak by mohlo být pro jeho ženu a dcerky pozdě. Od nejbližšího skřeta mu už zbývalo jen deset kroků, ale to stačilo na to, aby se skřet vzpamatoval z prvotního šoku. Popadl svůj malý otlučený štít potažený kůží a praštil o něj kladivem, aby si co nejvíc dodal odvahy. Merut udělal rychlý dlouhý výpad. Svým onítriovým kordem, který se modře zaleskl, projel hluboko do skřetova boku. Nepřítel nemohl uvěřit, že je možné z takové vzdálenosti zaútočit a vykulil svoje velké bledé oči. Z úst zraněného se ozvalo bolestivé zavřísknutí a rychle se ohnal kladivem po soupeřovi. Merut s tímhle útokem počítal a lehce se vyhnul.
Skřet byl rychle vkoncích, Merut si dokázal držet tak dobře vzdálenost, že ho soupeř ani nemohl ohrozit. Dvěma dalšími výpady ho zabil. Z vedlejšího skřeta, který předtím páčil okenice, rychle vytrhl dýku, kterou do něj hodil.
Náhle uslyšel pohyb za sebou a instinktivně uskočil do strany, ještě o chvilku později a mohl být mrtvý. Vedle něj se vzduchem mihl orezlý meč, který ho po uskočení lehce řízl do předloktí. Rychle se otočil bokem a jen tak, tak vykryl bod od zákeřného skřeta s orlím nosem.
Skřet Magrin si povzdychl. To sem ta elfí špína musela chodit, nejraději by byl schovaný za barákem a počkal by, až ti blbý za něj všechnu špinavou práci udělají, pak by si třeba taky užil a společníky lehce okradl. Ale když uviděl toho elfího válečníka, kterého málem lehce zabyl ze zadu. Bez námahy by se proslavil a zbohatl.
Šermíř vykryl další bod a dostal se do rovnovážné pozice, ale další skřet, s těžkým kyjem, pobitým zkřivenými hřebíky, se blížil z druhé strany, ze směru od vchodu do obydlí. Skřet byl naštěstí ještě dvacet kroků daleko. Elfův soupeř si taky všiml, že mu jde posila a tak začal útočit ještě zuřivěji. Zpočátku Merut nemohl najít v soupeřových útocích slabinu, ale pak skřet udělal chybu a jeden útok na hlavu dost přehnal, v tu chvíli šermíř zkřížil zbraně nad sebe a nohou skřeta Magrina odkopl na zem, a jak letěl, tak do něj elf vrhl dýku a ten s vřeskotem dopadl na zem. Další skřet byl už u elfa, ale byl příliš pomalý. Šermíř mu z otočky rovnou rozsekl obličej až do mozku a vystříklo pár kapek krve. Skřet se bez hlesu bezvládně zhroutil k zemi na záda.
Ejen s Amhy se utekly schovat do svého pokoje pod střechou, jak jim přikázala mamka. Ejen čapla svoji vrhací malou dýku a zalehla za svojí sestrou pod postel. A začali se koukat dírkou po suku dolů do místnosti. Když v tu chvíli uslyšely velkou ránu ve spodní místnosti, jako kdyby se rozletěly vyražené dveře. Oběma dvojčaty projel záchvěv strachu a přitiskly se k sobě a ani nedutaly. Amhy viděla svojí matku, jak drží natažený lovecký luk a záhy z něj matka vystřelila. Potom uslyšely skřetí zakňourání, jak dostal zásah. Jejich matka vystřelila ve spěchu ještě dvakrát, než jí srazil skřetí kyj k zemi a vykřikla. Amhy to zahlédla a začala vzlykat. Ejen když uviděla zoufalý výraz své sestry a zaslechla výkřik, začala se třást a snažila se přesvědčit, že to nic není a že se má podívat dírkou co se děje. Pak se podívala, dole viděla, jak na mamce sedí skřet a rve z ní modré krajkované šaty. Náhle se mamka pohnula a podřízla skřetovi dýkou hrdlo od ucha k uchu, ten na ní bezvládně klesl a zmáčel jí krví. Ejen zaslechla výkřik plný zloby a pak její maminkou i skřetem projelo kopí. Ejen se stočila do klubíčka a začala nekontrolovatelně fňukat.
Merut zabil dalšího skřeta a pak uslyšel ženský výkřik, jeho nejhorší obavy se vyplnily, skřeti se dostali dovnitř. Před očima se mu zatmělo a cítil jak mu zloba a adrenalin zalévá celé tělo. Vystartoval za roh, tam stál rostlý gnoll kterému z šakalovité tlamy zlověstně trčely tesáky. První se na elfa podíval opovržlivě a odflusl si stranou, ale když na něj elf vyrazil s takovou zuřivostí v očích, tak okus couvnul a pak se po něm ohnal řemdihem. Elf se ale vyhnul, a řemdih mu prosvištěl kolem hlavy. V tu chvíli se na gnolla vyrojila série bodnutí, ty jen tak, tak vykryl štítem, na to navazoval sek který gnolla zasáhnul do ramene, následovalo bolestivé seknutí pod štít. Gnoll v odpověď vycenil nenávistně zuby, pak ho šermířův konečný bod skrz krk zabil a soupeř se zhroutil s děsem v očích k zemi.
Elf vběhl do místnosti, ve které leželi dva mrtví skřeti, jeden byl zabit hned vedle jeho milované, další ležel uprostřed místnosti a trčely z něj dva šípy. Jeho zrak spočinul na bezvládné milované, která i po smrti vypadala půvabně, její dlouhé lehce kudrnaté hnědé vlasy byly slepeny krví. Šermíř cítil, jak z něj odchází síla a projela jím strašlivá bolest a beznaděj, která se postupně měnila v nenávist a zlobu. Poté jeho zrak upoutali dva žijící skřeti, kteří se k Merutovi rychle blížili, jeden byl štítař, druhý kopiník, což byla jedna z nejnebezpečnějších kombinací, jaké kdy poznal. Ze zkušenosti je začal zkoušet rychlými pohyby do stran; jeho tušení se naplnilo, doplňovali se v útocích a kopiník se schovával za štítaře. Pomalu ho začali vytlačovat z místnosti a v tom ho napadlo, že kdyby je rázně zatlačil tak, aby kopiník zakopl o mrtvolu zastřeleného skřeta, až by ztratil rovnováhu, on by mohl účinně zaútočit. Tahle chvilka nepozornosti ho ale stála zranění. Nebyl dostatečně koncentrován na dvojici a ucítil, jak mu hrot kopí projel ramenem. Vtom druhý skřet prudce vyběhl a zaútočil. Merut rychle zhodnotil situaci a věděl, že kdyby uskočil dozadu, byl by v nerovnováze a soupeři by ho zabili, a proto skočil přímo ramenem proti šítítařovi a kordem co největší silou kryl soupeřův útok. Naštěstí byl dostatečně rychlý a vykryl ho ještě předtím, než do něj soupeř dokázal dát většinu síly, ale náraz probodlým ramenem o štít byl ohromný, ucítil v něm prudkou bolest, až se mu z úst vyloudil bolestivý výkřik. Střet ale skřeta dostal z rovnováhy, až zakolísal. Druhý skřet se musel zorientovat, aby bodl soupeře a ne společníka, a tak počkal. Merut ale nečekal a rozhozeného skřeta bodnul přes štít. Čepel mu hluboce zajela skrz tvář a ještě mnohem hlouběji. Následující bod od druhého skřeta jen tak, tak vykryl a začal ustupovat, skřetovi se zrovna dvakrát se silným soupeřem do boje nechtělo, a tak se soupeři po pár bodech dostali od sebe. Až teď si Merut všiml, že jeho levá ruka mu visí bezvládně u pasu a dýka kterou v ní držel leží uprostřed místnosti a podíval se na skřeta, který byl už zas připraven k boji. Elf cítil prudkou bolest v paži a zavrávoral, pak se narovnal, zavrávoral znovu a pustil kord. V tu chvíli skřet využil soupeřovy slabosti a velmi a prudce zaútočil.
Amhy sebrala všechnu svoji odvahu a s potahováním začala vylézat zpoza poste, pospíšila si po dřevěné podlaze ke skříni a vytáhla z ní svůj menší cvičný kord a začala zase zalézat pod ustlanou postel. Poté to na ní znovu dolehlo a začala plakat.
Merut svojí slabost z velké části jen předstíral a v poslední chvíli se uhnul a dopadl na záda, ale předtím si vyndal zpoza opasku malou vrhací mithrilovou dýku. Skřet zapíchl kopí hluboko do zdi a byl rád, že mu neruplo, a tak co nejrychleji položil svou špinavou nohu v děravé botě na zeď a kopí zprudka vytrhl. Když v tom mu prolétla dýka krkem a on spadl zády k zemi a okamžik se škubal.
Merut stál a celé tělo ho bolelo, z ramene mu vystřelovala prudká bolest a cukalo mu v něm. Pomalu vstal a zandal si vrhací dýku za opasek. Rozhlédl se po místnosti a znovu si začal uvědomovat co se dělo, byl jak ve zlém snu. Jeho oči spočinuly na té nejhezčí elfce, co kdy znal a objevily se mu slzy v očích a objal jí, přitom se jí zaklonila hlava do zadu. A on viděl, její plné krásné rty, které byly od krve a že v jejích modrých očích není život a roztřásl se. Pak si rozpomněl na své dvě dcerky, které se jí tak podobaly. Chtěl se za nimi vydat, ale řekl si, že jí ještě jednou políbí a poběží za nimi. Její ústa ještě byla teplá a chutnala po krvi.
Druhý gnoll se vracel ze záchodu, slyšel sice nějaké zvuky, to ho ale moc neštvalo, myslel si, že křičí obyvatelé domu. Když ale uviděl ta jatka, znervózněl a rychle nabil svoji těžkou kuši. Našlapoval pomalu a co nejtišeji, když se dostal ke dveřím, našel zbytek mrtvých společníků a jednoho Elfa jak objímá bezvládné tělo elfky. Chvíli se díval, a když se náhle elf pohnul k dalším dveřím, neváhal a střílel. Šermíř upadnul na koleno a začal kašlat krev. Gnoll se zazubil a vytáhl zpoza opasu palcát a zahodil kuš. Pak si všiml rychlého pohybu elfa a ucítil prudké zabolení ve stehně. Podíval se na nohu, uviděl v ní nějakou zajímavou dýku, a tak jí se záchvěvem bolesti vytrhl, zazářily se mu očka, mithril. S úsměvem pohlédl na elfa a zařval: „Tak vstávej ty mrzáku, ať ti mohu rozmlátit tu palici.“ Elf se na něj nenávistně podíval. Gnoll se jen ušklíbl a plnou silou ho praštil palcátem. Elfovi se mozek s lebkou rozlétly po místnosti a jeho bezvládné tělo kleslo na zem. Vrahovi začala téct z rány v noze krev a tak se podíval po místnosti, čím by to zastavil. Uviděl krásné šaty elfky, tak z nich utrhl cár a obvázal si jím nohu, a pak si všiml jejího krásného stehna. Vzrušilo ho to, tak z ní serval spodní část šatů a začal slintat, rozepnul si opasek a začal si sundávat kalhoty, když náhle v tom tichu zaslechl slabé fňukání.
Ejen s Amhy poslouchaly a brečely, poté všechny zvuky utichly. A bylo slyšet jenom jejich fňukání, měli takový strach a cítily takovou bolest, že nemohly přestat plakat. Pak uslyšeli jedno zavrzání schodů pak druhý, Ejen se tak stáhl hrudník, že nemohla ani dýchat pevněji stiskla dýku, aby si dodala odvahu, ale tím se pořezala a cítila, jak jí z dlaně odkapává jedna kapka za kapkou. Pak kroky ustaly. Obě byly úplně zticha, slyšely jen vlastní bušení srdce, ale i to jako kdyby se rozléhalo po celé místnosti, pak uslyšely zavrzání kliky, ten zvuk oběma trhnul. Následovalo druhé zavrzání, ale dveře se neotevřely. Pak silná rána a dveře se otřásly. Ejen se lekla tak, že málem vypískla. Další ránu už závora nevydržela a dveře s prásknutím vylítly do místnosti. Ejen poskočilo srdce a už si myslela, že jí znovu neuhodí.
Gnoll vstoupil do místnosti, kde byly v rozích dvě ustlané postele, vedle nich stála otevřená skříň, na druhé straně místnosti byl stůl se dvěmi židlemi. Na stole ležely věnce z kytek a bylo tam úplné ticho. Začichal svým čumákem; byl přesvědčený, že tu někdo je. Přiblížil se k jedné posteli a naklonil se a začuchal, cítil, že tam je dívka. Protáhl si prsty a rychle vrazil ruku pod postel, uchopil jí a prudce ji vytáhl. Byla to pěkná, tak dvanáctiletá dívenka, která měla modré, od pláče zarudlé oči, ve kterých se zračila hrůza. Její vlasy byly hnědé a mírně se vlnily, vypadala křehce. Násilník se zašklebil a přemýšlel, co s ní provede.
Ejen visela ve vzduchu, jak jí dvoumetrový gnoll držel. Byla si jistá, že hledí smrti do očí. Sklonila hlavu a uviděla krajkovaný lem z mamčiny sukně jak je přivázaný kolem gnollovy nohy, Ejen náhle stiskla ruce v pěst a projela jí bolest, jak se zase řízla o dýku, kterou svírala. Netvor si k ní náhle čichl a Ejen projel záchvěv nenávisti a bodla zrůdu přímo do krku. Ten jí mrštil o zeď a ona ztratila vědomí.
Amhy se přemáhala, jestli má něco udělat nebo ne, připadalo jí to jako věčnost. Uchopila kord oběma rukama a všimla si, jak jí pod křečovitým stiskem začínají zbělávat prsty. Když náhle uslyšela, jak její dvojče narazilo o stěnu. V tu chvíli jí projel hrozný záchjev pomsty a nenávisti. Svojí celou silou sekla gnolla přes nohy, na jedné noze mu přesekla vazy a druhou taky hodně zranila. Násilníkovy se podlomily nohy a dopadl tvrdě na zem. Dívka do spadlé postavy ještě dlouho bodala, poté se schoulila do klubíčka a začala plakat.
Další dva roky byli pro měně nejhorší v životě a velmi nerada na ně vzpomínám. I teď když si nato vzpomenu, přeběhne mi mráz po zádech, začnou se mi lesknout oči od slz a mám zkaženou náladu. Za celý svůj život, jsem snad už nic tak strašného nezažila. Během jedné chvíle se my zhroutil celý život. Radostné dětství skončilo a jediné co mě přeneslo přes tenhle čas byla sestřička Amhy a moje teta, která se nás ujala.
Ejen
Vysvětlivky:
Kord:
Kordy se vyvinuly z elfích bodných mečů, kterými se elfové v minulých časech proslavily. Kord je především bodná zbraň, ale protože je to zbraň nedávno objevení stále si zachovává značný charakter meče.
Jedenapulruční meč:
Tato zbraň vzanikla z dlouhého jezdeckého meče. U jezdeckých mečů se kuli vyváženosti posouvala hlavice do zadu a to umožnilo ho chytit i druhou rukou a tak začaly vznikat první jedenalulřučky tato zbraň se nejčastěji začala používat do duelovích soubojů nebo jako učiná zbraň pro na cesty přece jen sebou tahat těžký štít když nejdeme do války je nepraktické. Jeto mezistupeň mezi jednoručním a obouručním mečem jindy nazívaná taky bastard.
Žádné komentáře neuveřejněny. Lze přidat první komentář.